Severokorejský won: Měna, kterou svět téměř nezná

Historie severokorejského wonu

Historie severokorejského wonu sahá do období těsně po druhé světové válce, kdy se Korejský poloostrov rozdělil na dvě části. Představte si tu dobu - země se vzpamatovává z japonské okupace, lidé používají korejské jeny zavedené okupanty, a najednou přichází velká změna. Sever pod sovětským vlivem, jih pod americkým. Dva světy, které se začínají ubírat odlišnými cestami.

2. prosince 1947 se zrodila nová měna - první severokorejský won. Nahradil japonské jeny v poměru 1:1. Nebyl to jen ekonomický krok, ale i symbolický. Nové bankovky zdobily revoluční motivy a komunistické symboly - jasný vzkaz, kam Kim Ir-sen svou zemi směřuje.

Pak přišla Korejská válka. Tři roky konfliktu, který rozvrátil celou ekonomiku. Peníze ztrácely hodnotu každým dnem. Lidé schovávali úspory pod matrace, černý trh bujel. V únoru 1959 proto přišla první měnová reforma. Sto starých wonů za jeden nový - drastický řez, který měl ekonomiku stabilizovat.

Šedesátá léta přinesla relativní klid. S podporou bratrských socialistických zemí se ekonomika jakž takž držela nad vodou. Won byl pevně spjatý se sovětským rublem - kam šel rubl, tam mířil i won. V peněženkách lidé nosili bankovky s portrétem Velkého vůdce v hodnotách od 50 čchonů až po 50 wonů.

Víte, co se stalo v dubnu 1979? Další měnová reforma. Třetí won vstoupil na scénu. Na papíře výměna 1:1 vypadala férově, ale háček byl v omezení částky, kterou si lidé mohli vyměnit. Co přesahovalo limit, propadlo státu. Představte si, že vám někdo řekne: Všechny úspory nad 10 tisíc jsou od zítřka bezcenné. Jak byste se cítili?

Devadesátá léta byla pro Severní Koreu noční můrou. Sovětský svaz se rozpadl a s ním zmizela i ekonomická podpora. Následovala krize známá jako Arduous March (Obtížný pochod). Hladomor, kolaps průmyslu, hyperinflace. Won na černém trhu ztrácel hodnotu jako list ve větru, zatímco oficiální kurz zůstával v říši fantazie.

Rok 2002 přinesl naději v podobě ekonomických reforem. Devalvace wonu, zvýšení mezd a cen, mírné uvolnění centrálního plánování. Jenže naděje rychle vyprchala. Reformy selhaly a ekonomická situace se dál propadala do bahna.

A pak přišel listopad 2009 a s ním nejkontroverznější měnová reforma v historii země. Sto starých wonů za jeden nový, jen týden na výměnu a směnit jste mohli maximálně ekvivalent 40 dolarů. Vše nad limit - pryč. Představte si tu paniku! Lidé zoufale utráceli úspory za cokoliv hodnotného - rýži, elektroniku, zlato. Reforma vyvolala takový odpor, že i severokorejský režim musel uznat porážku. Ministr financí údajně zaplatil životem.

Dnes v Severní Koreji fungují dva paralelní měnové systémy. Běžní občané používají oficiální won, zatímco privilegovaná vrstva a cizinci mají přístup ke konvertibilnímu wonu. Realita? Na černém trhu má domácí měna zlomek oficiální hodnoty. Není divu, že kdo může, obchoduje raději v čínských jüanech nebo amerických dolarech. Won se tak postupně stává spíš symbolem než skutečným platidlem. Není to ironické? Měna, která měla být symbolem nezávislosti, se stala důkazem ekonomického selhání.

Měnová reforma a její dopady

Měnová reforma v Severní Koreji z listopadu 2009 představovala jeden z nejdramatičtějších ekonomických zásahů do života běžných občanů. Představte si, že vám někdo ze dne na den řekne, že vaše celoživotní úspory najednou téměř nic neznamenají. Přesně to se stalo, když severokorejský won prošel drastickou devalvací – vláda nařídila výměnu staré měny za novou v poměru 100:1. Navenek to vypadalo jako snaha posílit ekonomiku, ale realita byla mnohem temnější.

Vlastnost	Severokorejský won (KPW)	Jihokorejský won (KRW)
Oficiální název	Severokorejský won	Jihokorejský won
ISO kód	KPW	KRW
Symbol	₩	₩
Dílčí jednotka	1 won = 100 čonů	1 won = 100 čonů
Vydávající instituce	Centrální banka KLDR	Bank of Korea
Mezinárodní směnitelnost	Velmi omezená	Plně směnitelná
Používání mimo zemi	Prakticky žádné	Omezené, hlavně v Asii
Oficiální kurz	Státem kontrolovaný	Tržně určený
Bankovky v oběhu	1, 5, 10, 50, 100, 200, 500, 1000, 2000, 5000 wonů	1000, 5000, 10000, 50000 wonů

Lidé dostali sotva týden na výměnu svých peněz. A co bylo horší? Mohli vyměnit jen omezenou částku – nejdřív pouhých 100 000 wonů na domácnost, později po protestech 150 000. V přepočtu to bylo jen asi 40-50 amerických dolarů! Všechno nad tento limit? Prostě pryč. Takhle okamžitě zchudly tisíce rodin, které celý život spořily v domácí měně.

Následky byly zdrcující. Představte si, že jste drobný obchodník, který léta budoval své podnikání, a najednou nemáte vůbec nic. Trhy, které byly často jediným funkčním prvkem v nefungující ekonomice, se prakticky zastavily. Prudký pokles ekonomické aktivity způsobil, že z obchodů zmizelo základní zboží i potraviny. Lidé, kteří už předtím sotva přežívali, se ocitli v ještě zoufalejší situaci.

A co udělala reforma s důvěrou lidí? Naprosto ji zničila. Místo aby posílila národní měnu, dosáhla pravého opaku. Každý, kdo mohl, začal používat čínské jüany nebo americké dolary. Není to ironické? Opatření, které mělo won posílit, ho ve skutečnosti odsunulo na vedlejší kolej běžného života.

Za těmito čísly a fakty se skrývají skutečné lidské tragédie. Někteří obchodníci, kteří přišli o všechno, volili sebevraždu jako východisko z beznadějné situace. Reforma také prohloubila sociální nerovnosti – zatímco politická elita byla varována předem a stihla své jmění převést do bezpečí, běžní lidé neměli šanci.

A jak na to reagoval režim? Nejdřív popíral, že by existoval nějaký problém. Pak potřeboval najít viníka. Šéf Centrální banky byl údajně popraven, přestože rozhodnutí jistě přišlo shora. Tahle reforma je učebnicovým příkladem katastrofálního ekonomického rozhodnutí, které ignorovalo základní ekonomické principy a lidské potřeby.

Dnes, roky po reformě, severokorejský won sice formálně existuje, ale v reálném životě hraje stále menší roli. Mnoho Severokorejců žije v paralelní ekonomice založené na cizích měnách a výměnném obchodu. Není divu, že důvěra v systém je na bodu mrazu – když vám jednou někdo vezme všechno, proč byste mu měli věřit znovu?

Oficiální a černý tržní kurz

Severokorejský won má dva výrazně odlišné směnné kurzy - oficiální kurz stanovený vládou a kurz černého trhu, který odráží skutečnou ekonomickou realitu v zemi. Tato dualita vytváří složitou měnovou situaci, která významně ovlivňuje každodenní život obyvatel KLDR i ekonomické vztahy se zahraničím.

Představte si, že žijete v zemi, kde vaše peníze mají oficiálně stonásobně vyšší hodnotu, než jakou jim přisuzuje realita. Přesně tak to chodí v Severní Koreji. Vláda v Pchjongjangu tvrdošíjně trvá na tom, že jeden americký dolar stojí asi 100 wonů. A proč? Severokorejské úřady tímto způsobem vytvářejí iluzi silné národní měny, aby svým občanům i světu předstíraly ekonomickou sílu režimu.

Jenže pak je tu ta druhá, mnohem drsnější tvář severokorejské měnové reality. Na ulicích, v podchodech, za zavřenými dveřmi – všude tam, kde se odehrává skutečný obchod, potřebujete za jeden dolar vysázet klidně 8 až 10 tisíc wonů! Tento dramatický rozdíl mezi oficiálním a reálným kurzem - často stonásobný - je jedním z nejextrémnějších případů měnového nesouladu na světě. Není divu, že se černý trh s měnou tak mohutně rozvinul, zvlášť po děsivém hladomoru v 90. letech, kdy se státní distribuční systém prakticky zhroutil.

Tahle bizarní měnová schizofrenie vytváří v zemi nepředstavitelné pokřivení. Máte známého na správném místě? Skvěle! Můžete si vyměnit dolary za oficiální kurz a pak je prodat na černém trhu – a rázem jste stonásobný boháč. Tento systém podporuje korupci a vytváří privilegovanou vrstvu obyvatel s přístupem k devizám. Zatímco běžní Severokorejci musí svoje těžce vydělané wony směňovat na černém trhu, kde jejich hodnota taje jako sníh na slunci.

Režim se s tímhle problémem už několikrát pokusil něco udělat. Vzpomínáte na měnovou reformu z roku 2009? To byla teprve katastrofa! Lidé mohli vyměnit jen omezené množství starých peněz za nové. Tato reforma měla katastrofální důsledky pro běžné obyvatele, kteří přišli o své úspory, zatímco černý trh se rychle adaptoval a kurz nové měny se brzy vrátil k předchozím hodnotám. Lidé přišli o celoživotní úspory přes noc.

A co když se do téhle ekonomické divočiny vydáte jako turista? Zapomeňte na to, že byste mohli používat místní měnu jako normální návštěvníci jiných zemí. V KLDR musíte platit juany, eury nebo dolary, případně speciálními certifikáty pro cizince. Tato praxe umožňuje režimu získávat cenné devizy a současně kontrolovat ekonomické aktivity zahraničních návštěvníků. Chytré, že?

V posledních letech se v Severní Koreji rozvíjí cosi jako tržní prvky – místní tomu říkají jangmadang. Místní podnikavci, známí jako donju, už dávno pochopili, jak systém obejít. V hlavě počítají s reálným kurzem, na papír píší ten oficiální. Tato schizofrenie ekonomického systému je typickým rysem severokorejské reality, kde oficiální ideologie stále trvá na centrálně plánované ekonomice, zatímco skutečný ekonomický život se odehrává v šedé zóně. Dá se v tom vůbec žít? Severokorejci nemají na vybranou.

Bankovky a mince v oběhu

Bankovky a mince severokorejského wonu jsou fascinující kapitolou v příběhu jedné z nejizolovanějších zemí světa. Po měnové reformě v roce 2009 se celá ekonomika otřásla v základech a obyčejní lidé to pořádně pocítili na vlastní kůži.

Dnes v Severní Koreji narazíte na bankovky hodnot 5, 10, 50, 100, 200, 500, 1000, 2000 a 5000 wonů. Není žádným překvapením, že režim využívá i peníze jako nástroj propagandy. Každá bankovka je vlastně malým propagandistickým plakátem - na té nejvyšší, 5000wonové, najdete rodný dům Kim Ir-sena v Mangjongde. Bankovka 2000 wonů se zase chlubí rodným domem Kim Čong-ila na hoře Pektu.

A co nižší hodnoty? Ty zobrazují monumenty režimu jako Vítězný oblouk v Pchjongjangu (mimochodem větší než ten v Paříži - to by bylo, aby nebyl, že?) nebo Památník založení strany. Papír, vodoznaky a bezpečnostní prvky tu sice jsou, ale upřímně? Kvalita by západního tiskaře rozplakala.

Mince? Ty existují v hodnotách 1, 5, 10, 50 a 100 wonů. Nic moc zajímavého - nižší hodnoty jsou z hliníku, vyšší z mědi a niklu. Na jedné straně státní znak, na druhé nominál obklopený rýžovými klasy. Symbolika zemědělství v zemi, kde se hladoví, je poněkud ironická, nemyslíte?

Co je ale opravdu zvláštní, je dvojí měnový systém země. Pro běžné Severokorejce existují standardní bankovky, zatímco pro cizince byly vytvořeny speciální měnové certifikáty. Ty se objevily v roce 1988 a používaly se v obchodech pro cizince. V poslední době ale režim přešel na přímé používání čínských jüanů nebo amerických dolarů v turistických zónách.

Kvalita tisku? Nic moc. Proto také měli a mají problémy s paděláním. Paradoxně byl samotný severokorejský režim několikrát obviněn z výroby dokonalých padělků amerických dolarů, přezdívaných superdolary. To je celý Kim Čong-un, na vlastní peníze šetří na kvalitě, ale dolary umí padělat dokonale.

Pro obyčejné Severokorejce bylo dlouho držení zahraničních měn vstupenkou do vězení. Mít dolary nebo jüany znamenalo riskovat svobodu. Časy se ale mění a dnes už na černém trhu běžně probíhají transakce v cizích měnách. A není se čemu divit - když hodnota wonu padá jako kámen, kdo by mu věřil?

Kolik bankovek a mincí vlastně v Severní Koreji obíhá? To je záhada. Severokorejská centrální banka tají statistiky jako vojenské tajemství. Ostatně jako všechno v této podivné zemi.

Měnový systém pro cizince

# Peníze v rukou cizinců v Severní Koreji

Když se ocitnete v Severní Koreji, čeká vás složitý a často nepřehledný systém zacházení s penězi, který nemá nikde jinde na světě obdoby. Představte si, že přijedete do země, kde nemůžete používat stejné peníze jako místní. Zvláštní, že?

Severokorejský won sice existuje jako oficiální měna, ale vy jako cizinec se k němu prakticky nedostanete. Místo toho vám do ruky vloží speciální certifikáty určené výhradně pro cizince – barevné papírky s odlišnými hodnotami. Teoreticky by měly mít hodnotu navázanou na dolary nebo jüany, ale realita? Ta bývá úplně jinde.

Hned po překročení hranice vás čeká povinná směna. V hotelu, na hranici nebo ve speciální bance musíte povinně vyměnit své peníze za tyto zvláštní certifikáty. A běda, kdybyste se pokusili obejít systém! Vlastnit běžné severokorejské wony je pro cizince zakázané a může vás to dostat do opravdu vážných problémů. Stát vás klidně obviní z ekonomické sabotáže – a to nechcete zažít.

Celý tento podivný systém má jediný účel – držet vás co nejdál od běžného ekonomického života místních a zároveň z vás vytáhnout co nejvíce cenné zahraniční měny. Za všechno zaplatíte násobně víc než místní. Stejný nocleh, stejné jídlo, stejná doprava – ale cena? Úplně jiná planeta.

V Pchjongjangu narazíte i na obchody, kde můžete platit přímo eury, dolary nebo jüany. Jsou to takové oázy západního zboží uprostřed izolované země. Najdete tam věci, o kterých běžní Severokorejci nemůžou ani snít.

A co teprve ty směnné kurzy – to je teprve džungle! Oficiální kurz a ten na černém trhu? Jako den a noc. Na černém trhu můžete dostat až stonásobně lepší kurz. Jenže zkuste si na takový obchod troufnout, když vás neustále sledují průvodci... Stojí to za to riziko? Asi těžko.

Při odjezdu byste teoreticky měli mít možnost směnit nevyužité certifikáty zpět. V praxi? Počítejte spíš s tím, že o část peněz přijdete. Proto zkušení cestovatelé radí: měňte jen tolik, kolik opravdu potřebujete.

Není to vlastně celé dokonalý odraz severokorejské izolace od okolního světa? I s penězi v kapse zůstáváte odděleni od skutečného života v této zemi. Jste jen divák v pečlivě režírovaném představení, kde i bankovky v peněžence hrají svou roli.

Ekonomické problémy a inflace

Severokorejský won se zmítá v dlouhodobé ekonomické krizi, která naprosto devastuje jeho hodnotu i stabilitu. Představte si měnu, která prakticky před očima ztrácí svou cenu – přesně to se děje v Severní Koreji. Izolace země, centrálně řízené hospodářství a drtivé mezinárodní sankce vytvořily dokonalou bouři, ve které won nemá šanci přežít jako stabilní platidlo.

Vzpomínáte si na rok 2009? Zatímco svět řešil globální finanční krizi, severokorejský režim provedl měnovou reformu, která se zapsala do historie jako naprostá katastrofa. Lidé mohli vyměnit jen omezené množství peněz, zbytek se prostě vypařil. Představte si, že celý život šetříte a pak vám někdo řekne: Promiň, tvoje úspory už neexistují. Panika, která zachvátila černý trh, neměla v moderní historii země obdoby. Důvěra v oficiální měnu? Ta je dávno pryč.

Inflace v Severní Koreji není něco, co by se dalo srovnávat s naším světem. Hyperinflace tam někdy dosahuje stovek procent za rok! Jak byste se cítili, kdyby chleba, který dnes stojí 30 korun, příští měsíc stál 300 a za půl roku třeba 3000? V takové ekonomice nemá smysl spořit ani plánovat.

Problémy severokorejské ekonomiky jsou zakořeněné hluboko v systému. Centrální plánování prostě nefunguje. Továrny stojí napůl prázdné, chybí suroviny, energie i náhradní díly. Zemědělství? Navzdory neustálému opakování mantry soběstačnosti nedokáže vyprodukovat dost jídla. Výsledkem jsou opakující se hladomory a nutnost žádat o mezinárodní pomoc, což je pro režim, který hlásá svou nezávislost, mimořádně ponižující.

A pak jsou tu sankce. Mezinárodní omezení obchodu doslova podvazují schopnost režimu získat jakoukoliv tvrdou měnu. Jak získat dolary nebo jüany, když nemůžete legálně obchodovat? Režim to řeší všemi možnými způsoby – od exportu nerostů přes vysílání dělníků do zahraničí až po aktivity na hraně zákona, jako je kybernetická kriminalita nebo padělání peněz.

Jak vypadá běžný den v takové ekonomice? Oficiální plat ve wonech vám možná vystačí na pár rohlíků. Přežít znamená zapojit se do šedé ekonomiky a černého trhu. Severokorejská společnost vlastně funguje ve dvou paralelních světech – v tom oficiálním s přídělovým systémem a bezcennými platy, a v tom neoficiálním, kde vládnou tržní principy a zahraniční měny.

Vláda občas zkouší kosmetické reformy – povolí některá tržiště, přimhouří oko nad drobnými podnikateli. Ale upřímně, je to jako lepit díry na potápějící se lodi náplastmi. Bez zásadní změny systému nemá won šanci na skutečnou stabilizaci.

Nejsmutnějším důsledkem této krize je prohlubující se propast mezi elitou a obyčejnými lidmi. Zatímco vyvolení mají přístup k dolarům a luxusnímu zboží ze zahraničí, běžný Severokorejec bojuje o přežití. Tento rostoucí rozdíl mezi privilegovanou vrstvou a zbytkem národa je časovanou bombou, kterou režim zatím úspěšně zneškodňuje kombinací tvrdých represí a propagandy obviňující z bídy imperialistické nepřátele.

Severokorejský won je měnou, která neodráží skutečnou hodnotu země, ale spíše iluzi, kterou režim vytváří pro svůj lid. Je to symbol ekonomické izolace a kontroly, která drží národ v temnotě.

Tomáš Novotný

Používání wonu v každodenním životě

Používání wonu v každodenním životě v Severní Koreji je plné paradoxů, které běžný člověk mimo tuto zemi těžko pochopí. Představte si, že dostáváte výplatu, za kterou si sotva koupíte jídlo na týden. Tak vypadá realita pro místní obyvatele. Severokorejský won sice oficiálně existuje jako národní měna, ale jeho skutečná hodnota je něco úplně jiného než co tvrdí vládní představitelé.

Když ráno vyrazíte nakupovat do státního obchodu v Pchjongjangu, zaplatíte wony za rýži nebo zeleninu za lidové ceny. Jenže co když tam zrovna nic nemají? Průměrný Severokorejec dostává svůj plat v wonech, ale jeho kupní síla je velmi omezená. Představte si, že celý měsíc pracujete a dostanete 3000-4000 wonů, což je ve skutečnosti hodnota pár dolarů. Za to si v našem světě nekoupíte ani kávu v kavárně.

Život si proto místní zařizují jinak. Na neoficiálních tržištích jangmadang, které najdete prakticky všude, se platí hlavně čínskými jüany nebo americkými dolary. Tyhle peníze jsou jako poklad - stabilní, cenné a mnohem užitečnější než hromada wonových bankovek. Nemáte dolary? Nevadí, třeba vyměníte domácí kimči za pár vajec od souseda.

Dvojí ekonomika je v Severní Koreji realitou. Je to jako žít ve dvou světech najednou. V jednom používáte oficiální wony a předstíráte, že systém funguje. Ve druhém světě, tom skutečném, se snažíte sehnat tvrdou měnu, abyste mohli koupit to, co opravdu potřebujete. Máte příbuzného, který pracuje v turistickém resortu a dostává spropitné v eurech? Gratulujeme, patříte k privilegované vrstvě!

Když otevřete peněženku severokorejského občana, najdete tam bankovky v hodnotách od 5 do 5000 wonů. Mince? Na ty prakticky nenarazíte. A nezapomeňte na trauma z roku 2009, kdy vláda provedla měnovou reformu a lidé přišli o celoživotní úspory. Co myslíte, že to udělalo s důvěrou v národní měnu?

Pokud byste jako turista navštívili Severní Koreu, do ruky byste wony ani nedostali. Existují speciální obchody určené výhradně pro cizince, kde jsou ceny stanoveny v tvrdé měně a nabízí se zde zboží, které je běžným Severokorejcům nedostupné. Je to jako mít výlohu plnou lahůdek, na které se místní mohou jen dívat.

Zapomeňte na platební karty, Apple Pay nebo internetové bankovnictví. I když vláda v Pchjongjangu zavedla karty jako Narae nebo Jonsong, mimo hlavní město je to jako by neexistovaly. Bankomat? Ten najdete jen v luxusních hotelech a stejně vám vydá jen zahraniční měnu.

Inflace představuje pro severokorejský won trvalý problém. Je to jako díra na dně lodi, která se stále zvětšuje. Oficiálně vám řeknou, že dolar stojí asi 100 wonů, ale zkuste si ho koupit na černém trhu - dáte za něj klidně několik tisíc. To je ta pravá hodnota, kterou měně přisuzují sami Severokorejci.

Pro obyčejné lidi znamená tohle všechno každodenní boj o přežití. Ráno možná pracujete ve státní továrně, odpoledne pěstujete zeleninu na malém políčku a večer možná potají vyrábíte něco na prodej. Bez toho by vaše rodina s příjmem v wonech prostě nevyžila. A tak to jde den za dnem, v zemi, kde i samotné peníze mají dva životy - ten oficiální a ten skutečný.

Srovnání s jihokorejským wonem

Severokorejský a jihokorejský won sdílejí společné kořeny, ale jejich cesty se po roce 1945 rozešly naprosto odlišnými směry. Zatímco jihokorejský won funguje jako plně konvertibilní měna na mezinárodních trzích, severokorejský won zůstává uzavřenou měnou s přísně regulovaným oběhem. Tenhle rozdíl vlastně dokonale vystihuje propast mezi ekonomikami obou zemí.

Když se podíváme na hodnotu, je to jako nebe a dudy. Jihokorejský won si v posledních letech celkem stabilně drží kurz kolem 1100-1300 wonů za americký dolar. A co jeho severní bratříček? Oficiálně tvrdí vláda, že dolar stojí asi 100 wonů, ale zkuste si s tím přijít na černý trh! Tam vám řeknou, že reálná hodnota je několik tisíc, někdy i desetitisíc wonů za dolar. Tenhle obrovský rozdíl mezi oficiálním a skutečným kurzem je vlastně smutným zrcadlem ekonomického marasmu v KLDR.

Jižní Korea samozřejmě taky prošla různými měnovými reformami, ale vždycky to bylo průhledné a s ohledem na ekonomickou stabilitu země. V Severní Koreji? Vzpomeňme si třeba na rok 2009 - reforma přišla jako blesk z čistého nebe a pro běžné lidi to byla katastrofa. Mnoho rodin přišlo o celoživotní úspory během pár dnů. Zatímco na jihu měnová politika pomáhá ekonomice růst, na severu slouží hlavně jako nástroj kontroly obyvatelstva.

Když vezmete do ruky jihokorejskou bankovku, uvidíte tváře slavných osobností a kulturní symboly, které připomínají bohaté dějiny Koreje. Severokorejské peníze? Tam najdete především ideologické motivy a portréty velkých vůdců Kim Ir-sena a Kim Čong-ila. Tento rozdíl v obrázcích na bankovkách perfektně ukazuje, jaké hodnoty oba státy vyznávají - jižní část se hrdě hlásí ke své kulturní historii, severní režim tlačí revoluční ideologii a nekritický obdiv k vůdcům.

V Jižní Koreji dnes běžně platíte mobilem, hodinkami nebo kartou - won je plně zapojen do světového finančního systému a využívá nejmodernější technologie. A co na severu? Tam je ekonomika pořád závislá hlavně na hotovosti. Jasně, v Pchjongjangu už se objevují první vlaštovky elektronického bankovnictví, ale ty jsou spíš pro elitu a turisty. Běžný Severokorejec o takových vymoženostech může jen snít.

Obrovský rozdíl mezi oběma měnami vidíte i v tom, jak je svět přijímá. S jihokorejskými wony si můžete zajít do směnárny prakticky kdekoliv na světě. A co se severokorejskými? Mimo KLDR jsou to v podstatě jen barevné papírky bez hodnoty, které nikdo nechce.

A inflace? V Jižní Koreji je to pod kontrolou, jednociferná čísla, všechno v klidu. Severní Korea? Tam inflace někdy dosahuje takových výšin, že lidé raději schovávají úspory v čínských jüanech nebo amerických dolarech, pokud se k nim vůbec dostanou. Kdo by se jim divil, když hodnota jejich peněz se může během měsíce propadnout o desítky procent?

Mezinárodní postavení severokorejské měny

Severokorejský won: Měna v izolaci

Představte si měnu, kterou si nemůžete koupit, prodat ani s ní zaplatit mimo hranice jediné země. Přesně tak funguje severokorejský won, který žije v jakémsi paralelním finančním vesmíru. Jeho mezinárodní postavení je tak specifické, že vlastně žádné mezinárodní postavení nemá.

Zatímco my jsme zvyklí, že kurz koruny se mění podle situace na trzích, v Severní Koreji o hodnotě wonu rozhoduje vláda od stolu. A rozdíl mezi oficiálním kurzem a realitou? Jako nebe a dudy! Systém vícenásobných směnných kurzů v praxi znamená, že existuje jeden kurz pro vládu, jiný pro turisty a úplně jiný na černém trhu. Představte si, že byste v obchodě platili třikrát víc než váš soused jen proto, že jste cizinec.

Vzpomínáte na doby, kdy se na hranicích měnily marky nebo šilinky? V případě severokorejského wonu na to zapomeňte. Tahle měna za hranicemi neexistuje. Žádná banka ve světě vám ji nevymění, a pokud chce Severní Korea něco koupit v zahraničí, musí platit v čínských jüanech nebo amerických dolarech. Není to trochu ironické, když uvážíme, jak moc severokorejský režim nenávidí kapitalismus?

Mezinárodní sankce situaci ještě víc komplikují. Severokorejské banky jsou prakticky odstřižené od světového finančního systému. Jak asi probíhá mezinárodní obchod, když nemůžete poslat ani obyčejnou platbu do zahraničí? Představte si, že byste nemohli použít internetové bankovnictví ani platební kartu a veškeré transakce museli řešit přes prostředníky v hotovosti.

V běžném životě to vede k bizarní situaci - v zemi s vlastní měnou se na černém trhu a v turistických oblastech běžně platí cizími měnami. Paralelní ekonomika založená na zahraničních měnách je jako tichá vzpoura proti systému. Když i místní obyvatelé důvěřují více čínskému jüanu než vlastní měně, o čem to vypovídá?

Vláda se snaží situaci řešit po svém. Vzpomínáte na měnovou reformu v Československu? Ta severokorejská z roku 2009 byla mnohem drastičtější. Lidé mohli vyměnit jen omezené množství peněz a zbytek prostě propadl. Představte si, že by vám přes noc řekli, že vaše úspory na účtu jsou bezcenné. Výsledek? Raketová inflace a ještě menší důvěra v už tak podlomený měnový systém.

A co turisté? Ti žijí v ještě podivnějším světě. Specifická pravidla týkající se měny znamenají, že si nemůžete wony ani přivézt, ani odvézt. Během návštěvy platíte eurem nebo dolarem, případně speciálními poukázkami jako v nějakém uzavřeném rekreačním středisku. Je to jako hrát monopoly s reálnými penězi.

Odborníci se shodují, že současný stav je dlouhodobě neudržitelný. Dříve nebo později bude muset dojít k zásadní změně. Ale jak reformovat měnový systém v zemi, která se tak urputně brání jakýmkoliv změnám?

Není to jen ekonomická otázka, ale i lidská. Za čísly a kurzy jsou skuteční lidé, kteří v tomto systému musí každodenně přežívat.

Budoucnost wonu v KLDR

Budoucnost severokorejského wonu zůstává nejistá v kontextu izolované ekonomiky KLDR. Měnová politika severokorejského režimu je charakterizována značnou nestabilitou a nepředvídatelností, což vytváří komplikovanou situaci pro běžné občany i zahraniční pozorovatele. Won prošel v posledních desetiletích několika dramatickými reformami, které běžným lidem často sebraly celoživotní úspory a jen prohloubily už tak tíživé ekonomické problémy.

Představte si, že žijete v zemi, kde oficiální kurz vaší měny nemá absolutně nic společného s realitou. Přesně tak to v Severní Koreji funguje. Na černém trhu dostanete za won jen zlomek toho, co tvrdí vláda. Experti na severokorejskou ekonomiku předpokládají, že tento neudržitelný stav bude v budoucnu vyžadovat zásadní reformu měnového systému, pokud má v zemi nastat jakékoliv ekonomické zlepšení.

Mezinárodní sankce kvůli jadernému programu KLDR drasticky omezují zahraniční obchod a přístup k tvrdé měně. Pamatujete, jak se měnila situace v jiných izolovaných ekonomikách po uvolnění sankcí? Podobně by teoreticky mohlo dojít ke stabilizaci wonu, kdyby se severokorejský režim dohodl s mezinárodním společenstvím.

Digitalizace představuje další významný aspekt možného vývoje severokorejské měny. I v tak extrémně uzavřené zemi jako je KLDR se objevují náznaky digitálních plateb - zatím jen v Pchjongjangu a pár dalších privilegovaných místech. Režim údajně zvažuje vlastní digitální měnu, která by mohla pomoci obcházet sankce. Jenže jak zavést digitální měnu v zemi, kde většina lidí nemá ani základní elektroniku?

Na severokorejských černých trzích - jangmadang - se mezitím běžně platí čínskými juany a americkými dolary. Proč? Protože jim lidé prostě věří víc než vlastní měně. Tento trend podkopává autoritu centrální vlády nad měnovou politikou a vytváří paralelní ekonomický systém, nad kterým režim ztrácí kontrolu.

Co kdyby došlo k ekonomické reformě při předávání moci v dynastii Kimů? Zkušenosti z jiných postkomunistických zemí naznačují, že by muselo dojít ke stabilizaci měny a sjednocení oficiálního a skutečného kurzu. Ale ruku na srdce - kolikrát už se spekulovalo o reformách v KLDR, které nikdy nepřišly?

Je proto pravděpodobné, že jakékoliv změny v měnové politice budou postupné a pečlivě kontrolované, s hlavním cílem udržet moc elity. Severokorejský režim už tolikrát prokázal, že dokáže přežít i v podmínkách, které by jinde vedly ke kolapsu.

Dokud bude KLDR pokračovat v izolaci a konfrontaci se světem, won zůstane spíš politickým nástrojem než skutečnou měnou. Změna by mohla přijít jen s celkovým obratem kurzu země - a to je v dohledné době bohužel těžko představitelné.